motive

Z histórie cirkvi

Najstarša istorija Rusíňiv

Prastara istorija našoho naroda je zakryta legendamí, kotry pochoďať z 18. i 19. storoča. Holovno po 2. svitovij vojňi sja mnoho istorikiv namahalo nahorodítí legendy istoričnyma dokazamí. Kolí chybovalí istoričny písemností, hľadalí sja archeologičny materijaly i filologičny argumenty. No naukovci sja roschoďať v dvoch oprosach:

  1. Kolí sja Rusíny najskorše zaselílí v Karpaťskij oblastí
  2. Kolí i od koho príjalí christijanstvo.

Najstaršy písemností v archivnych dokumentach o Rusínach prjašivskoho regijonu pochoďať lem od 11. i 12. storoča. Spomínajuť podakotry sela, kotrych nazvaňa je osnovane na slovi RUS (Velíkyj Ruskov, Malyj Ruskov, Ruskov, Ruska) choc' sja ne nachoďať v hor'skych oblasťach, no na rivníňi kolo Košyc' i Trebišova. Na druhij storoňi archeologičny objavy dosvidčujuť zaseľiňa Prjašivščiny už v pizňij dobi kamjaňij, i že od 3. storoča pered Christom grupy Kelťiv, Dakiv, Goťiv, Huňiv, Avariv i inšych naroďiv perechodílí tov oblasťov.

Moderna istorija odkryla, že Slavjane bylí peršy, kotry žylí od 6. i 7. storoča v prjašivskim regijoňi i na Pidkarpaťskij Rusi. Žal, ne je níjakoho naukovoho zlahodžiňa, chto to bylí spomínany pervotny Slavjane i što sja z níma stalo. Rusíňska interpretacija, kotru propagovalí na počatku 19. storoča Joannikij Bazilovič, Ivan Orlaj i Míchajil Lučkaj je taka, že Rusíny bylí peršy žyteľi toho teritorija i malí deržavu pid imenom Rus'ka Krajna zo svojima vladarjamí, išči pered príchodom maďar'skych kmeňiv v 895 r.
Najvece poznatym je kňaz' (vojevoda) Laborec', kotroho spomínať i Aleksander Duchnovič v odnošiňu z Maďaramí, kotry perechodívší Karpaty zabralí mista Mukač a poťim i Uh, Uhr, Uhrvar, de perebyvav kňaz' Laborec'. Kolí Laborec' víďiv, že misto ne utrímať, choťiv sochranítí svij žyvot uťikaňom na zapad. V hornaťij oblastí zempliňskoho kraju ho Maďary chopílí i zabílí. Na ťim miscí sja stričajuť dva poťičky, kotry vytvorjajuť riku, kotra byla poťim nazvana LABOREC' (opered Sviržava). Tota legenda žyla v naroďi a v časí romantizmu čerez Anatolija Kralíc'koho ďistala podobu povistí.

Českyj naukovec' L. Niederle tverdíť, že vychodoslavjaňsky kmeňi perešlí za Karpaty už v 6. i 7. storoču. Na juhu Karpaťskych hor perebyvalí vychodny Slavjane, kotrych kulturnym centrom bylo misto Zemľon. Dalšyma mistami bylí Uh, Boržava, Mukačevo. Jich vojevody sja spomínajuť v pizňišych latíňskych hramotach i v ňimec'kych písemnosťach o ťim kraju.
I dakotry ukrajiňsky naukovci, ci už antirus'ky (M. Hruševskyj, V. Hňaťuk, O. Mícjuk) abo prorus'ky (E. Balahuri, S. Panak) tverdílí, že vychodoslavjanskyj kmeň Bilych Chorvaťiv byv peršym slavjaňskym žyteľstvom Karpat (6.-7. storoča), i že byv predkom Rusíňiv. Dakolí v 7. storoču Bily Chorvaty perešlí ku Jadraňskomu morju i zaselílí sja v oblastí, kotra byla nazvana Chorvaťsko. Z toho pochodíť nahľad, že bylí vychodny Slavjane. No sloveňsky istoriky tverďať, že predky Rusíňiv tu príšlí až v druhij polovíňi 14. storoča iz Halíčiny.

Na opros, kolí Rusíny príjalí christijanstvo, suť nahľady, že príjalí vychodnyj vizanťijskyj obrjad iz Bulhar'skoj deržavy v 9. storoču, abo z Kijevskoj Rusi v 11. storoču. Najvece realnyj je nahľad, že christijanstvo príneslí sv. Kiril i Metoďij pered tym, jak príšlí na Velíku Moravu u 863 r., abo jich učeníky v nastupnych desjaťročach. Szirmay hovoríť o Zemplinčanach, že „podľa písemnostej bylí Slavjane pokreščeny svjatym Kirilom i Metoďijom na pros'by Rastislava, kňazja Velíkoj Moravy. Je to starodavna tradicija v zempliňskych ľuďach, že suť nasľidníkamí tych Slavjaňiv."

Istoričny materijaly o osnovaňu peršych parochij pochoďať až od 14. storoča. Parochiji naležalí pid jurisdikciju jepiskopa v Peremyšľi. Toty parochiji od 15. storoča bylí pid mukačevskym jepískopom, kotryj byv v blízkim zvjazku z jepískopom z Peremyšľa.
V kročajach dalšoj istoriji byv prjašivskyj regijon ridko zaselenov oblasťov midži Uhor'skym kraľovstvom i provincijov Kijevskoj Rusí - pizňiše halíc'kym kraľovstvom na severi. Na kinci 9. storoča príšlí čerez Karpaty maďar'sky kmeňi, kotry tu osnovalí vlastnu deržavu. Do 11. i 12. storoča uhor'sky kraľi zabralí Piddunajsku nížínu, perešlí do Sedmohraďska i na Sloveňsko, do prjašivskoho regijonu i na Pidkarpaťsku Rus' na severi. Peretíslí sja Karpaťskov ver'chovínov na Halíčinu, kotru trímalí od 12. do 14. storoča.
V ťim časí sja začav formovatí uhor'skyj župnyj sistem. Rusíny žylí v trínadcjaťoch novovytvorenych župach, v simoch tvorílí fundamentalnu častku žyteľstva. V prjašivskim regijoňi žylí Rusíny holovno v severnych časťach Šarišskoj, Spišskoj, Zempliňskoj i Užskoj župy. Dakiľko rusíňskyj sel bylo i v Gemer'skij, Boršoďskij i Abovskij župi. Uhor'sky vladari choťilí utrímatí bespečnosť hraňičnych oblastej, a zato v 14. storoču podarovalí velíky zemľi talijaňskym Drugethivcjam v Zempliňskij župi a Perenijivcjam v Šarišskij župi. Takym sposobom sja prjašivskyj regijon od 12. storoča stav častkov političnoj i socijalno-ekonomičnoj štruktury Uhor'skoho kraľovstva až do 1918 r.

Jepiskop Míchal Bradač rodak z Kamjunky

kotryj stojav prí osnovaňu Prjašivskoj eparchiji

Na počatku perevažno každoj našoj grekokatolíc'koj eparchiji bylí na samyj pered osnovany vikarijaty. Tak tomu bylo i z našov Prjašivskov eparchijov, jaka byla osnovana v 1818 r. Z velíkoj Mukačevskoj eparchiji byv vytvorenyj v 1787 r. Košickyj vikarijat do kotroho naležaly grekokatolíky z Abovskoj, Gemerskoj, Šarišskoj i Hornozempliňskoj župy. Joho peršym vikarjom byv ustanovlenyj kanoník Ivan Pasteľij. No pro intrigy košic'koj misťskoj rady i jagerskoho jepiskopa už v 1790 r. odstupív z vikarijatstva. Na joho misce byv 13.1.1790 r. vybranyj Míchal Bradač, mukačivskyj kanoník i rodak zo sela Kamjunka. Pro spomínany intrigy košic'koj misťskoj rady i jagerskoho jepiskopa (misto Košici v ťim časi ne malo svojoho jepiskopa, no naležalo pid jagerskoho jepiskopa - pozn. avtora), jaky jomu ne dovolílí byvatí v Košicjach, rjadív vikarijat zo svojoho rodnoho sela Kamjunka a dajakyj čas z parochiji Jakubjany. V ťim časi poprosív cisarja, žeby mu povolív žytí v Prjašovi v monastyrju franťiškaňiv-minoriťiv, kotryj byv už od 1787 r. porožňij. No i tu nastalí problemy, bo misťska rada, jaka byla ňimec'ko-maďar'skoho naprjamu, ne choťila matí v Prjašovi rusíňskoho vikarja. No na roskaz cisarja Leopolda II. v decembri 1792 r. byv monastyr' minoriťiv uvolnenyj pro urjad grekokatolíc'koho vikarja. Misťska rada, žeby pereškodítí tomu ďilu, dovolíla v monastyrju zrobítí i vojeňsky kasarňi. Duchnovič opísuje, že nahvareny ľude, kotry malí pereškodítí vikarjoví v joho urjaďi ukralí dveri, oblaky i rozobralí pec, žeby vikar' ne mih tam byvatí. Na poďi dovolílí byvatí dvom chudobnym mnohoďitnym rodínam, kotry malí halasatí i vysmivatí sja z vikarja. No vikar' M. Bradač byv sílnoho charakteru i ne poddavav sja. V 1800 r. tam dokincja umistnílí regruťiv mobilizovanych na francuzs'ku vojnu a choďby bylí povny municiji.

Vikar' M. Bradač byv v ťim časi i prjašivskym parochom. Služyv v monastyr'skij cer'kví, de v sakristiji mu mav posluhovatí muž, jakyj posluhovav išči mnonacham minoritam. Tot muž vikarja ignorovav, obražav ho i vysmivav sja z vostočnoho obrjadu. A jak kiby to bylo malo, protívníky nakazalí platítí vikarjoví aj arendu (daň) za byvaňa. No vikar' sja odvolav na dekret, v kotrim ne byla spomjanuta arenda. Proto misto choťilo datí monastyr' latíňskym monacham pijaristam pro gimnaziju. Nakonec' vikar' M. Bradač pobrav sja do Vidňi ku cisarjoví, kotromu všytko pojasnív i prosív joho o vyrišiňa danoho problemu. Odpoviď od cisarja byla dana 2. 9. 1806 r. dekretom č. 16678, v kotrim byv potverdženyj Košic'kyj vikarijat v Prjašovi. Joho urjadom byv vybranyj porožňij monastyr' minoriťiv a monastyr'ska cer'kov mala bytí prísposoblena pro odpravy bohoslužiň u Vostočňim obrjaďi.
Dňa 11. marca 1808 r. byv šisťdesjaťvisem ročnyj vikar' Míchal Bradač ustanovlenyj za titularnoho jepiskopa doriľskoho (nazvaňa podľa davnoj, zaníknutoj eparchiji - pozn avtora) i za sufragana Mukačevskoho jepiskopa bez prava vestí eparchiju. Na jepiskopa byv vysvjačenyj 8. januara 1809 r. V novembri 1809 r. umer mukačevskyj jepiskop Andrij Bačiňskyj a Mukačevska kapitula vybrala za svojoho vikarja svjaščeníka Ivana Kutku. Stala sja nezvyčajna situacija. Košic'kyj vikar' M. Bradač, jak jepiskop byv pidrjadženyj Mukačevskomu vikarjoví - svjaščeníkoví. M. Bradačoví to bylo ťažko znestí. No neodovho 17. 10. 1812 r. vikar' I. Kutka nespoďivano umer a Mukačevska kapitula 28.12.2012 r. vybrala jepiskopa Bradača za mukačevskoho vikarja. Spočatku jepiskop Míchal Bradač mav namiriňa vestí vjedno Mukačevsku eparchiju i Košic'kyj vikarijat, no 30.7.1813 r. byv za košic'koho vikarja vybranyj kanoník Georgij Tarkovič, kotryj príšov do Prjašova 28. 12. 1813 r. Neodovho poťim, dňa 28. 12. 1815 r., jepiskop Míchal Bradač nespoďivano umer.

Podľa istorika A.Pekara, ČSVV, sja Míchal Bradač narodív v seľi Kamjunka na Spíši 3.9.1749 r. Byv molodšym bratom jepiskopa Joana Bradača. Teologiju skinčiv v seminari sv.Varvary u Vidňu.
Podľa istorika M.Lučkaja, otec' Míchala Bradača sja nazyvav Simeon a 33 roky zastavav urjad kraľovskoho urjadníka. Za ženu mav Katerínu Visloc'ku, kotra pochodíla z Torisok.
Aleksander Duchnovič o M. Bradačoví napísav toto: Narodív sja kolo 1740 r. v seľi Kamjunka staroľubovňaňskoho okresu na Prjašivščiňi, de joho otec' byv svjaščeníkom. Gimnaziju skinčiv v Podolinci, filozofiju v Košicjach a teologiju v Trnavi. Vysvjačenyj na svjaščeníka byv jak neženatyj. Kurtyj čas byv parochom v Mukačevi a poťim i profesorom dogmatiky v Mukačevskij bohoslovskij škoľi. Stav sja kanoníkom a vybranyj byv za Košic'koho vikarja. Z joho protokoľiv vídno, že byv svjaščeníkom virnym, terpelívym i pokirnym. Byv vikarjom v ťažkych časach, kolí grekokatolíc'ke svjaščenstvo bylo od jagerskoho archijepiskopstva vysmivane, ponížovane i znenavídžene. Svjaščeníky ľubílí Míchala Bradača. Príčinív sja o toto, žeby grekokatolíky už ne musílí davatí desjatínu, vosmínu i četvertínu rímokatolíc'kym jager'skym jepiskopam. Vďaka ňomu grekokatolíky Spiša bylí oslobodženy spid spravovaňa latíňskych jepiskopiv. Pro prjašivsku cer'kov dav zrobítí dva velíky dzvony. Míchal Bradač byv nezvyčajnyj i učenyj svjaščeník. Okrim teologiji sja interesovav i o mineralogiju. Písav o ňij naučny roboty a v 1804 r. ho vybralí za člena - korešpondenta mineralogičnoho naukovoho obščestva v Janovi. Míchal Bradač bojovav za osnovaňa Prjašivskoj eparchiji, ne piddavav sja, vytrímav každe vyprobovaňa. Proto ho možeme nazvatí osnovateľom Košic'koho vikarijatu, z kotroho neodovho vyníkla Prjašivska eparchija.

(o. Milan Jasík, Rusíňskyj Gr.kat.kalendar' 2011)

Chramy

Cer'kov Uspenija Pr. Bohorodíci - na Zahraďi (cinterju) z 1760 r.
Cer'kov ver'chovnych apostoľiv Petra i Pavla - parochijalnyj chram z 1790 r.

Parochijalnyj ďim (fara)

Nova fara byla zbudovana v 1972 r. za o. J. Belejkaníča

Matriky

  • Kreščiňa (Krsty) od 1914 r.
  • Vinčanky (Sobáše) od 1925 r.
  • Pohroby (Pohreby) od 1904 r.

Kronika

  • Od 1995 r. do 1996 r. - písav o.Josafat Tímkovič (vasilijan)
  • Od 1996 r. - do 2006 r. sja kronika ne písala
  • Od 2006 r. píše kroniku o.Franťišek Krajňak

Čislo gr.kat. virníkiv v 2001 r.: 1250

Kuratorskyj zbor

Zvolenyj virníkamí volebnyma lístkamí dňa 14.II. 2010 r.:
JukoMačik - Sitar, Míkolaj Koneval, Petro Karaš, Jurko Chorendžak, Vaňo Kundľa, Jurko Foľvarskyj, Vaňo Kilijaňi

Obščestvo sv. Joana Krestíteľa (OSJK)

V Kamjunci bylo Obščestvo osnovane v 2006 r. Mať 30 čleňiv.

Staň sja členom
OBŠČESTVA SVJATOHO JOANA KRESTÍTEĽA,
osnovanoho o. Aleksandrom Duchnovičom v 1862 r., zrušenoho v 1874 r., obnovlenoho rusíňskyma svjaščeníkamí v 2003 r.

Programom Obščestva je religijne, narodne i kulturne vzrostaňa Rusíňiv. Ku tomu ďilu možeš príložytí ruku i ty. Členom OBŠČESTVA sja može statí nelem virujučij Grekokatolíc'koj cer'kví, osoba rusíňskoj narodností, ci osoba z rusíňskym materíňskym jazykom, ale i každyj simpatizant i žyčlívec' rusíňskoho ďila. Z istoriji zname, že mnoho ľudej, ne grekokatolíkiv i ne Rusíňiv, pidtrímovalo toto Obščestvo. Jednym iz ních byv napríklad i rímokatolíc'kyj svjaščeník Jonaš Zaborskyj, kotryj serdečno ľubív Rusíňiv a Obščestvo pidtrímovav duchovno i materijalno. O. Aleksander Duchnovič - osnovateľ Obščestva za svoji piňazi pomahav vydavatí kalendari, molítveníky, religijny i škoľar'sky kníhy. To všytko na slavu Božu i na pomič svojomu narodu. V ťij ,,Duchnovičovij čestnoťi" i po joho sľidach chočeme i my vestí joho Obščestvo. Zato členove ne buduť platítí čleňsky poplatky, no každyj, chto bute choťití finančno pomoči, naj pomože. Imja darovateľa zapíšeme do ,,Kníhy dariv - ofir".
Členom Obščestva sja možuť statí ďití, molodež, dorosly i staršy.
Za všytkych čleňiv Obščestva i všytkych žertvujučich sja bude raz do roka na svjato Narodžiňa sv. Joana Krestíteľa (24.VI.) odpravľatí sv. Liturgija.
Za pomeršych čleňiv na svjato Soboru sv. Joana Krestíteľa (7.I.).
Chto sja choče statí členom Obščestva, naj napíše svoje imja, rik narodžiňa i adresu na: Gr.kat.Farský úrad, o.Jaroslav Popovec, Čirč č.90, 065 42 ČIRČ

Pastoracija z molodežov

  • Kantorska škola (od 2006 r.)
  • Skavťska družina Jastrjaby - chlopci (od 2006 r.), Pčolky - ďivčata (od 2011 r.)
  • Molodežnyj chorík vladyky Míchala Bradača (od 2009 r.)